F1 2012

Playstation 3  |   Playstation 2  |   XBOX 360  |   One Station  |   Gameboy  |   PSP  |   Nintendo DS  |   Nintendo Wii  |   PC Hry

Gears of War

Gears of War disponují do posledního detailu propracovaném pozadí příběhu, světa, jeho obyvatel a nepřátel, o čemž se ostatně můžete přesvědčit v boxíku, ale v samotné hře už o příběh až tak tolik nejde. Spíš to vypadá, že si tvůrci připravili podium pro další herní představení, ale o případných následujících dílech vám nikdo nic neřekne, takže se budeme věnovat tomu, co je tu tady a teď. Hlavním hrdinou hry se stává drsný Marcus Fenix, člen válečných jednotek Gears, kdysi válečný hrdina, nyní vězen odpykávající si doživotní trest za zradu. Tak to dopadá, když někdo neuposlechne rozkazy a vydá se zachránit (bohužel neúspěšně) svého otce. Poklidnou selanku skládající se tupého zíraní na krvežíznivé stvůry snažící se prokousat přes pevné mřížoví Markusovy cely narušuje zvuk ničených dveří a Fénixův přítel ve zbrani Dominic. Svět je v hajzlu, všichni vězňové byli omilostněni a Marcus opět rukuje do armády - zoufalé situaci se hodí i pomocná ruka zrádce.
Příběh hry po dva dny sleduje pokus jednotky Delta při jejich snaze provést odvážný, i když možná poněkud sebevražedný, plán na rychlé ukončení nepříznivě se vyvíjející války. Děj kupředu posunují ingameové animace snažící se co nejvěrněji zachytit peklo války. Samotné vysvětlení, o co vlastně má jít, se děje pod útokem nepřátel. Klepoucí se kamera zabírá generála, který se v krytu snaží předat poručíkovi poslední instrukce, zatímco okolo kulky bzučí jako stádo rozzuřených včel. Podobné tempo si hra udržuje po celou hru. Sice občas dojde na moment klidu, ovšem ten velmi brzy naruší dotírající Locustové. Absolutně nikdy nemáte pocit, že jste v bezpečí, agresoři se dokáží prokopat zemí a můžete je mít v zádech kdykoliv. A taky máte. Přestřelka střídá přestřelku, jednou se snažíte dobýt pozice, abyste se následně jinde bránili protiútoku.
Když už někdy válečné tempo poleví, tak jen proto, aby mohli nastoupit děsivé okamžiky, jako je bloudění v dešti areálem opuštěné továrny, kde se na vás ze tmy vrhají děsivě ječící černé zrůdy. Podobných situací je sice poskromnu, ale slouží jako vítané zpestření před možnou přemírou akce. Ostatně stereotyp hrál číslo jedna v našich obavách ze hry. Přeci jen vzpomínka na válečnou atmosférou nasáklé, ale později až zoufale stereotypní Killzone, stále zůstává v paměti. Gears of War ovšem stereotyp s rozběhem kope do rozkroku. Po celou hru budete narážet na prvky, ať už třeba drobnosti, které budou dodávat chuť v hraní pokračovat. Ať už se jedná třeba o pochod nočním městem, kde vstoupení na neosvětlené území znamená takřka instantní smrt, projížďku v obrněném vozidle, možnost zvolit si kudy dál, či třeba jen vtipnou hlášku z úst vašich spolubojovníků, stále tu něco je. Díky tomuto, výborné atmosféře, chytlavé hratelnosti a strhující akci vám těch deset hodin nutných pro dohrání kampaně uteče jako voda. Ovšem Gears of War nabízí spoustu možností, jak si herní zážitek rozšířit, ale k tomu až později.
Gears of war sice používá pohled z perspektivy třetí osoby, ale ve skutečnosti se hraje jako FPS. Srovnání s Resident Evil 4 či chystaným Lost Planet, ať zůstaneme na Xboxu 360, je na místě. Levou páčkou pohybujete postavou, pravou zbraní. Přesně tak, v základním pohledu není vidět žádný zaměřovač a pálíte hodně naslepo. Teprve po zmáčknutí levého triggeru se objeví zaměřovač a vaše střelba teprve dostává smysl a není jen panu Billovi do voken. Ovšem při mířené střelbě se stáváte cílem i pro nepřátelské kulky a vyplatí se tedy krýt. Obtížnost sice trochu snižuje systém zdraví ve stylu Call of Duty 2 či Halo, kdy se stačí skrýt a zdraví se automaticky doplní, ale i tak je obtížnost solidní výzva, pokud tedy zvolíte hardcore a ne casnal. Třetí obtížnost, odemknutá po dohrání, jménem Insane je skutečně šílená. Pokud to zvládnete dohrát i na ni, smekám před vámi pomyslný klobouk.
Krytí patří mezi jeden z nejlepších prvků, které dodávají hře na válečné atmosféře. Systém schovávání se trochu připomíná kill.switch, ovšem je trochu víc propracován. Takřka za každou překážku se dá schovat - za hromadu cihel, zídku, stěnu domu, nábytek, zárubně domů, pytle s pískem. Prostě za cokoliv. Stačí zmáčknout tlačítko A a Marcus se automaticky skrčí/opře zády. Pokud to překážka umožňuje, dá se podél ní různě přesouvat, vykukovat, pálit naslepo, nebo se přesunout dál. Stačí zmáčknout levou páčku do strany, objeví se přehledná ikonka indikující následující pohyb. Pro názornost uvedu pár příkladů. Pokud se krčíte za nízkou zídkou, při stisknutí páčky nahoru plus tlačítka A Marcus zeď přeleze. Pokud při stejné kombinaci stojí u hrany překážky, odlepí se od ní a pokračuje v chůzi vpřed. Kromě toho lze ještě dělat SWAT otočky a parakotouly, skluzem se přisunout k překážce a běhat v pokrčení. Vše vypadá naprosto věrně, realisticky a naprosto intuitivně se ovládá.
Až budete uprostřed líté přestřelky efektně přebíhat od překážky k překážce a likvidovat jednoho Locusta za druhým, dáte mi zapravdu. Navíc krytí tu není jen tak pro efekt - i na nejlehčí obtížností se stává naprosto základním prvkem. Bez něj vám ani nepomůže to, že máte na samopalu motorovou pilu. Ach ano, zbraně. Gears of War nabízí poměrně profláklou paletu zbraní jako je samopal, ostřelovací puška, brokovnice, pistole, granáty, revolver doplněnou o několik lahůdek, jako je laserový značkovač pro paprskové údery z orbity, luk s výbušnými šípy nebo zmiňovaný motorový bajonet. Právě s tím si užijete spoustu zábavy, stačí se přiblížit k nepřáteli, udělat vrum, vrum a můžete už jen vážit a balit maso. V kampani je práce s motorovou pilou zábavná, ale ještě víc si užijete v multiplayeru.
Gears of War ovšem nabízí ještě jeden zcela originální prvek, který obohacuje zábavnost střílení. Jedná se o Active reload systém. Oč jde? Při nabíjení se v pravém horním rohu objeví úzký proužek s pohybujícím kurzorem a dvěma označenými oblastmi. Pokud zmáčknete tlačítko pro nabíjení ještě jednou a trefíte užší oblast, zbraň se okamžitě nabije a ještě získáte krátkodobý nárůst účinnosti. Když trefíte pouze širší oblast, dočkáte se jen zrychleného nabití. Ovšem pokud zastavíte kurzor mimo, zbraň se zasekne a Marcus s klením stráví s ládováním dalšího zásobníku delší dobu, než by mu trvalo nabití bez active reload. Pokud se v kampani rychlé nabíjení stává nutností, v multiplayeru jde doslova o otázku života a smrti.
Už sem dvakrát zmínil multiplayer, takže mu nyní věnujeme trochu více pozornosti. I když kampaň nabídne excelentní zážitek, hra ve více hráčích vás dostane do kolen, i když nabízí pouze možnost hraní na týmy, maximální počet osmi hráčů, tři docela podobné módy a deset map. Jenže mapy jsou navržené naprosto geniálně. Některé vás budou bavit víc, druhé méně, ale každá má své kouzlo. Hlavní mód se jmenuje Warzone a jedná se vlastně o team death match. V execution nejde zabít nikoho pouze střelbou (pokud to není head shot sniperkou), ale padlého protivníka musíte dorazit. V Assasination má každá strana svého velitele a kolo končí, pokud jedna o něj přijde.
Multiplayer Gears of War pochopitelně sází na týmovou práci, ale pokud budete trochu zruční, občas se uplatníte jako sólisti. Ale nic se nevyrovná tomu, když jeden člen týmu poutá pozornost protivníků, zatímco další je obejde zezadu a pěkně zapracuje motorovou pilou. Lahůdka! Systéme krytí dává hře zcela jedinečný rozměr zábavnosti, navíc umocněný dalším skvělým prvkem v podobě možnosti oživit vaše vážně zraněné spolubojovníky. Že nemluvím jen tak do větru naznačuje to, že už teď je Gears of War nejhranější na Xbox Live. Tedy až na Halo 2, ale GoW je v prodeji zatím krátkou dobu a v Evropě se třeba ještě ani neprodává, takže se vše může ještě změnit.
Kromě multiplayeru nabízí Gears of War ještě kooperativní hru, ať už online, přes systém link či ve split screenu, a tady leží další silná stránka hry. Kampaň je totiž ve skutečnosti kooperativní hra, ve které druhého člena vaší jednotky ovládá AI. Krása hry spočívá ve vzájemné spolupráci. Každou chvíli se od sebe oddělíte a pokračujete každý trochu jinou cestou. Jeden například bojuje dole na nádvoří, zatímco druhý prochází vnitřkem budovy. Pokud jednoho zle tísní kulomet, vězte, že druhý hráč se mu může dostat do zad a vyřešit kamarádovy problémy. Přičemž se následně situace zase vymění. A podobných situací je kampaň doslova přecpaná, navíc o některé detaily jste při osamoceném hraní ochuzeni. Pokud máte dobrého kamaráda, užijete si kampaň neskutečně víc, než pokud budete hrát pouze sami.
Po grafické stránce se Gears of War na Xboxu 360 nemůže nic rovnat. Ostatně v současné době na něj nemá nic ani na ostatních platformách. I když vizuální stránka není absolutně převratná, často vám vyrazí dech a vám nezbude, než stát na místě a kochat se krásou. Velkou část hry bojujete ve městě se zcela monumentální a unikátní architekturou. "Zničená krása" je vskutku trefný podtitul, což si uvědomíte, až budete třeba procházet po stromy lemovaném nádvoří univerzity posetém troskami, a pak zabloudíte do špínou pokrytých poslucháren. Tvůrci vymodelovali vše do nejmenšího detailu, vojáci vypadají drsně a Locustové děsivě, jak to má být.
Hudební doprovod a zvuky se dočkaly stejné péče. Orchestrální hudba střídá válečné motivy s mírně děsivými přesně na těch místech, kde mají být. Hlasy všech členů vaší jednotky jsou velmi specifické a dotvářejí postavám vlastní osobnost. Locustové zní správně syčivě, až vás to při hraní po tmě může vyděsit.
Gears of War má sice pár chybek, umělá inteligence vašich spolubojovníků je na slušné úrovni, ale rozhodně není dokonalá. Občas mají tendence se zbytečně vrhat do bojů a před vaši hlaveň. Naštěstí se jen málokdy stane, že musíte opakovat misi kvůli jejich smrti. Tlačítko A pro krytí též občas nadělá víc škody než užitku, když se místo běhu vpřed přilepíte k nejbližší zdi. A občas jsou značně evidentní místa, kde se spustí nějaký skript. Ale jak už jsem psal na začátku, Gears of War má takové kouzlo, že na chybami pouze mávnete rukou a pokračujete dál ve hraní. Pokud jsem byla na začátku ke hře mírně skeptický, nakonec se ukázala jako jedna z nejlepších her, kterou sem letos hrál. Pro každého majitele Xboxu 360 se jedná o nutnost a možná i potenciální důvod, proč případně Xbox 360 pořídit. Halo 3 má vážně co dělat, protože Epici nasadili laťku opravdu hodně vysoko.




OBRÁZKY